Vybrané psychodidaktické zásady a jejich rozpracování pro výuku výchovy ke zdraví

Verbální učení 

Podle autorů (P. Dařílek, 2001; J. Mareš, 2013; A. Szachtové, 2000) patří k nejrozšířenějším druhům učení. Každé téma, které se ve výchově ke zdrví probírá, je ve své primární podobě verbálního charakteru. Základem verbálního učení jsou asociace mezi slovy a nebo symboly, ale také asociace mezi slovy a jejich reálnými reprezentacemi. Pře verbálním učení má největší význam paměť.  Je třeba brát v potaz, že systém verbálního učení, tzn. osvojování si textu, nelze založit na principu mechanické paměti, ale je nutné využívat zásady efektivního zapamatování. Mezi takové zásady patří: 

Představivost -  (vizualizace obsahu).

Logika (logické propojování a pochopení obsahu učiva, tzn. využívání myšlenkových map, hledání souvislostí atd.).

Opakování – osvojovat učivo průběžně (distribuované učení). 

Výsledkem verbálního učení jsou vědomosti, které se vymezují jako soustavy představ a pojmů. Tento druh učení je ovlivněn vlastnostmi verbálního materiálu. Rozsah materiálu působí na verbální učení následovně. Čím je látka rozsáhlejší, tím více prvků si zapamatujeme. Jde však pouze o absolutní počet prvků, relativní počet osvojených prvků klesá. Čím je látka rozsáhlejší, tím více času na její osvojení potřebujeme a roste také počet opakování. Počet opakování a časový úsek nejsou však přímo úměrné k rostoucímu rozsahu látky, rostou daleko rychleji (na zapamatování 10 vět potřebuje žák v průměru 10 minut, na dvojnásobek vět však již potřebuje trojnásobek času). Povaha materiálu působí na verbální učení následovně: 

1.  Smysluplný materiál se učí daleko rychleji než materiál beze smyslu, také se smysluplný materiál lépe pamatuje. 
2. Podobnost prvků v látce ztěžuje učení, lépe se učíme tehdy, když jsou prvky snadno odlišitelné. Složité pasáže se osvojují z počátku daleko obtížněji než snadné pasáže látky. 
3. Ukázalo se také, že verbální učení je ovlivněno polohou učebního prvku v látce. Zjistilo se, že nejlépe se pamatuje začátek a konec látky, nejvíce chyb se vyskytuje u prvků, které jsou umístěny uprostřed učební látky.

Ve verbálním učení se pokládá za výhodnější distribuované učení ve srovnání s koncentrovaným učením. Distribuované učení vede k dokonalejšímu zapamatování než koncentrované učení. Distribuované učení je však náročnější na organizaci učení. Koncentrované učení je nevýhodné tehdy, když si máme osvojit látku náročnou na myšlení, protože při tomto duhu postupu nemáme většinou čas na promyšlení a třídění vztahů v látce. Koncentrované učení je výhodné tehdy, když si osvojujeme látku snadnější, která nepotřebuje mnoho opakování. Obecně se doporučuje distribuované učení. Prvnímu naučení je třeba věnovat delší časový úsek. Další učení nevyžaduje již tolik času, první opakování by mělo následovat po kratším časovém intervalu, přestávky mezi dalšími opakováními mohou být již delší.

V předmětu výchova ke zdraví je důležité vést žáky k soustavné přípravě. I když se jedná o výchovný předmět, i v něm jsou významně zastoupena fakta vyžadující pochopení a kognitivní zvnitřnění. Aby došlo k efektivnímu a logickému  zapamatování je třeba mít na paměti následující zásady: 

1. Vytvoření logické struktury předávaného učiva (vybrat a sestavit z tématu podstatné informace podle kurikulráního dokumentu a možností žáků) 
2. Iniciování žáků k aktivnímu přijímání informací (aktivní tvorba poznámek: pracovní listy, nedokončené věty; využívání aktivizujících vyučovacích metod: metody diskusní, heuristické, inscenační, situační, didaktické hry atd.) 
3.  Podněcování žáků k domácí přípravě (zopakování učiva, řešení zadaných úkolů heuristické povahy atd.).