Následující text poukazuje na to, čeho bychom se měli jako učitelé ve výuce vyvarovat, tj. co snižuje žákovo nadšení, zájem o studium matematiky a informatiky. Naopak bychom měli volit vhodné vyučovací metody, organizační prostředky atd., abychom u svých žáků podpořili vnitřní motivaci

Co může žáka demotivovat, tj. snižovat jeho zájem, nadšení atd. (čeho  bychom se jako učitelé měli vyvarovat - volně převzato z Lokša, Lokšová, 1999):

  • autokratický styl učitele - učitel nařizuje, rozhoduje, kontroluje, trestá a žáci pasivně čekají na program od učitele,
  • strnulost až nudnost ve vyučování, monotónní styl výuky, převažuje učitelův výklad bez možnosti klást otázky, diskutovat,
  • malá návaznost vyučování na praktický život – chybí uvědomění si smyslu, proč se danou látku učí, kde nabyté znalosti uplatní apod.,
  • malá tvořivost, fantazie, originalita,
  • předávání hotových poznatků – neřeší se problém,
  • převládá konvergentní myšlení X chybí  kladení otázek „proč“,
  • důraz na známkování – zvláště zahrnuje-li učitel do známek výchovné problémy,
  • převládá soutěživost, srovnávání žáků X kooperace,
  • zaměřenost především na rozvoj kognitivní složky (znalosti, fakta, informace…) X rozvoj sociálních dovedností,
  • strach ze zkoušení (předmětu, učitele).

Uveďme si několik způsobů zvyšování motivace:

  • vyučování hrou - didaktické hry, kde se využívá zejména soutěživosti, radosti ze hry, uvolněné atmosféry, nezávaznosti,
  • zadávání úloh, ve kterých žák nachází dramatičnost, tajuplnost, vědecké objevování,
  • programované učení - motivačně se využívá samostatná práce, zpětné informace o možných řešeních, volby vlastního tempa práce,
  • učení činností - dodržování zásady aktivity vyžaduje od učitele řídit výuku tak, aby žáci vyvinuli k poznávání praktickou činnost a zapojili do ní celou osobnost (mohou uplatnit objevování v praxi, na pokusech, na konkrétních příkladech),
  • kooperativní a skupinové vyučování - rozdělování žáků do skupin, ty měnit dle povahy učiva, kromě rozvoje sociálních potřeb dochází k propojení mezi společným cílem, úkolem, skupinou a jednotlivcem ve vzájemných vztazích,
  • aktuálnost problémů, témat - žákům by se měla ukazovat možnost praktického využití osvojovaných poznatků, přesvědčit žáky, že vědomosti a dovednosti budou potřebovat v reálném životě.

Otázky k zamyšlení: Jakými dalšími způsoby lze žáky pozitivně motivovat ve výuce matematiky a informatiky? Jaké motivační prostředky se vám jako učitelům osvědčují ve výuce matematiky a informatiky?

Byli jste sami jako žáci ZŠ a SŠ pozitivně motivování? Jakými  konkrétními způsoby?

 Studijní motivace se umocňuje:

  • jednoznačností smyslu a cíle vzdělávacího procesu,
  • jednoznačnou návazností na stávající stav vědomostí, znalostí a dovedností,
  • sledováním, hodnocením (pozitivním a konstruktivním) a informováním o studijním výkonu,
  • atmosférou uspokojování potřeb, společenského i vnitřního prožívání úspěchu a nabýváním na prestiži,
  • přátelskou atmosférou a určitou dávkou náklonnosti a sympatie (která by se měla týkat i textů - především v distančním vzdělávání),
  • členěním studia do logických a pochopitelných celků,
  • užíváním didaktických nástrojů; u dospělých je velmi významné, považuje-li je učitel (lektor) za partnery a nezatlačuje-li je do role žáka.

Významná při učení je především pozitivní motivace (zvědavost, předsevzetí, radost z úspěchu, vůle něco dokázat). Méně účinná je motivace negativní - motivování strachem ze sankcí (i když toto rozlišování je spíše teoretické, protože pro každého člověka je motivující radost z úspěchu a síla motivu bývá zeslabována strachem z neúspěchu). V zásadě platí poměr: síla motivu = potřeba úspěchu/strach z neúspěchu. Pozitivní motivace je umocňována i pocitem vnitřního uspokojení. Ten se projevuje, i když jde o učení pouze utilitární (učení pro získání výhod).

Níže předkládáme aktuální výzkumné studie zaměřené na postoje a zájem  žáků základních a středních škol o fyziku, chemii a matematiku (výsledky nás informují a inspirují v tom, jakými prostředky lze u žáků podpořit zájem o studium uvedených oborů):

dle zprávy Evropské unie vydané v roce 2006, je v přírodních vědách nastavena  dvojí cesta, jak motivovat žáky ve věku 11 - 17 let v procesu učení k zájmu o přírodní vědy (zpráva vychází z výzkumu realizovaného mezi žáky ve věku 11 - 17 let - jak motivovat žáky ke studiu přírodovědných oborů - blíže viz Sciences Teaching at School in Europe. Policies and Research. Brussels, Eurydice, 2006):

1) analýzou významných vědeckých poznatků za využití herních aktivit, tj. zkoumáním a hledáním praktického využití poznatků i výsledků výzkumu (předpovídání nebo nabízení vysvětlení),

2) analýzou problémů, na které žáci narazí při učení a vlastních představ žáků.

Výzkumný projekt "Zájem žáků základních a středních škol o fyziku, chemii a matematiku" (autoři: Dopita, M., Grecmanová, H., Chráska M., Olomouc 2008) - autoři se zaměřili na to, co  pozitivně motivuje žáky ZŠ a SŠ ke studiu daných oborů (co může zvýšit a podpořit  jejich zájem, kladný postoj).

Výsledkem jsou následující kategorie (Dopita, Grecmanová, 2008, str. 42-56):

  • Učitelovo nadšení a rozhled, schopnost  zaujmout - učitel je zapálený pro své žáky a jejich učení, zná předměty, kterým vyučuje, ví jak vyučovat, řídí a monitoruje učení žáků, systematicky uvažuje o své práci a učí se ze své zkušenosti, je členem učící se společnosti (learning community), takový učitel dává žákům najevo, že učivo a učení má význam, působí jako vzor.
  • Netradiční způsob výuky, aktivita, spolupráce - "novost/ a neobvyklost ( i tady však platí přiměřená!!!) vzbuzuje pozornost a zájem, výuka nemusí probíhat jen ve škole - lépe je, když se žáci setkávají přímo s realitou (exkurze apod.), učitel by měl hovořit se svými žáky o jejich zkušenostech, názorech atd., přílišná aktivita učitele ubíjí aktivitu žáků (již J. A. Komenský upozorňoval, že by učitel neměl dělat veškerou práci za žáky), aktivitu žáků lze podněcovat problémovým způsobem výuky, projektovým vyučováním, učebními úlohami, sokratovským a heuristickým rozhovorem.
  • Učitelova podpora a zájem o žáka - učitel by měl být přesvědčený o tom, že všichni žáci jsou schopni se na své úrovni učit, po důkladné diagnostice je učitel schopen respektovat jejich individuální předpoklady, odlišné zájmy, schopnosti, dovednosti, rodinnou situaci, vztahy k vrstevníkům, učitel dokáže pružně reagovat  - např. zaměstná rychlejší a bystřejší žáky dalšími úkoly, pomůže těm, kteří mají problémy...
  • Spravedlivý přístup - spravedlivost souvisí s důsledným jednáním, aby žáci věděli, s čím mohou počítat, s dodržováním daného slova, nebáli se učiteli sdělit svůj názor, zeptat se, pokud neporozuměli učivu apod.
  • Smysluplnost výuky - smysluplnost výuky žáky motivuje, je důležité, když vědí, kde mohou využít to, co se naučí, které profese je probíraná látka součástí apod., učitel by se měl zajímat o poznatky konstruktivistické pedagogiky a výuku strukturovat do fází evokace - uvědomění si významu - reflexe.
  • Přiměřenost požadavků - žák se může adekvátně rozvíjet, když učitel zohledňuje jeho individuální zvláštnosti (věk, pohlaví, temperament, tempo, zájmy, schopnosti), v případě přiměřenosti požadavků musí učitel zvažovat žákův dosavadní pokrok (znalosti, dovednosti), úkoly by měly svojí náročností odpovídat tomu, co se žáci doposud naučili, Chris Kyriacou (1996) doslova hovoří o zadávání přiměřeně náročných úkolů, které žákům poskytují reálnou naději na úspěch - když jsou příliš jednoduché, nerozvíjejí, jsou přehnaně obtížné pak demotivují.
  • Přehlednost - jasně stanovená pravidla za spoluúčasti žáků, spolehlivé plnění úkolů a jejich důsledná kontrola, neodbíhání od tématu - zaměřenost na cíl, kterým je nejen předat obsah, ale rovněž vyvolat a udržet zájem, Fontana (1997) hovoří v této souvislosti o žácích "otrávených" situacemi, v nichž si nejsou jisti, co se od nich žádá, a kdy je jejich práce neustále rušena činností druhých - to platí zvláště pro školní předměty vyžadující mimořádné soustředění - je zřejmé, že matematika a informatika k nim patří.

Výsledky výzkumného šetření v oblasti obliby předmětů (Dopita. Grecmanová, 2008, str. 41-43):

Na počátku projektu v roce 2006 se matematika umístila na 5. místě v oblibě u žáků ZŠ mezi všemi předměty, (1. místo obsadil přírodopis, , 2. cizí jazyk, 3. zeměpis, 4. chemie, ....9. fyzika.....). 13. a předposlední místo obsadila v roce 2006 u žáků ZŠ technická a informační výchova.  

V roce 2008 si matematika zachovala své 5. místo, a informační výchova se posunula na 7. místo. (přírodopis se propadl na 6. místo, chemie na 8., fyzika se posunula na 10. místo).

U žáků SŠ byla situace v oblibě předmětů obdobná:

Na počátku projektu v roce 2006 se matematika umístila na 5. místě v oblibě u žáků SŠ mezi všemi předměty, (1. místo obsadila tělesná výchova, 2. cizí jazyk, 3. informatika a výpočetní technika, ....6. chemie, ...., 8. biologie,.....10. fyzika....)  .

V roce 2008 se fyzika posunula na 11. místo, matematika si zachovala své 5. místo, informatika a výpočetní technika se propadla na 8. místo, chemie zůstala na 6. místě a biologie poskočila na 3. místo.

Doporučená studijní literatura k problematice motivace:

Dopita,M., Grecmanová, H. a kol.: Zájem žáků základních a středních škol o fyziku, chemii a matematiku, Univerzita Palackého Olomouc 2008

Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Portál, Praha 1997.

Grecmanová, H. a kol.: Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Hanex, Olomouc 2002.

Holt, J.: Proč děti neprospívají. Strom, Praha 1994.

Kalous, Z., Obst, O.: Školní didaktika. Portál, Praha 2002.

Lokša, J., Lokšová, I.: Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Portál, Praha 1999.

Pavelková, I.: Motivace žáků k učení. PedF UK, Praha 2002.

Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J.: Pedagogický slovník. Portál, Praha 2001.

Skalková, J.: Obecná didaktika. Grada, Praha 2007.

Naposledy změněno: neděle, 12. července 2015, 06.25