Náš fotoherbář (kooperativní výuka)
Výuka rostlin potká žáky našich základních škol většinou v 7. třídě. Obecně je známo, že se u žáků setkáváme s menším nadšením než u výuky říše živočišné. Na nás, učitelích, je tedy zprostředkovat rostlinnou říši dětem tak, aby je zaujala. Možná namítnete, že tvorba herbáře není nic nového. Herbáře vytváří žáci v rámci přírodopisu již mnoho let. Jenže při výrobě herbáře s klasickými exponáty, tedy usušenými květinami, často narazíme na několik nedostatků. Jedním z nich může být fakt, že žáci rostliny nedostatečně usuší, výsledná práce potom nemá dlouhého trvání, neboť exponáty rychle shnijí. Dalším problémem může být nesprávný výběr sbírané rostliny, tj. rostlině chybí některé části apod. Takový výrobek potom ztrácí pro žáka význam.
Pojďme nyní do výroby herbáře zapojit informatiku a moderní technologie a pokusme se se žáky vytvořit šikovnou pomůcku, která jim bude sloužit několik let.
Pomůcky:
- Fotoaparát (popř. smartphone či tablet s kvalitním fotoaparátem),
- GPS navigace (popř. příslušnou aplikaci ve smartphonu či tabletu),
- zápisník (či příslušná aplikace v mobilním zařízení),
- klíč k určování rostlin v podobě knihy,
- počítač s připojením k internetu a s kancelářským balíkem.
Postup:
Žáci utvoří skupiny po 4 členech a rozdělí si role:
- fotograf,
- sběrač dat,
- determinátor,
- informatik.
Přestože každý žák dostane svoji roli, po celou dobu tvorby herbáře se snaží spolupracovat s ostatními členy týmu. V první fázi čeká žáky práce v terénu. Je třeba vyrazit do okolí nafotit požadovaný počet rostlinných druhů. Žáci by měli pořizovat kvalitní fotografie, na nichž bude zřetelné, o jaký druh se jedná. Je tedy doporučeno vyfotit nejprve celou rostlinu a následně také detaily listu, stonku (kůry, jedná-li se o strom) a květu, nebo dokonce plodu. Během focení zaznamenají žáci místo nálezu (GPS souřadnice), stanoviště a datum. Následně se pokusí rostlinu určit. Pokud se takto nepovede na místě, např. pomocí knihy či tabletu s připojením na internet, pokračují v determinaci pomocí stolního PC či prokonzultují nález s vyučujícím.
Po získání dostatečného počtu zástupců rostlin se řešitelský tým přesouvá do počítačové učebny, kde dojde k výběru vhodných fotografií a jejich následné úpravě. Pomocí internetu žáci doplní chybějící údaje o rostlinách, jako např. latinský název, a vytvoří si seznam nalezených druhů.
Poslední fází je tvorba samotných listů herbáře. Každý list obsahuje několik fotografií rostliny a schédu (tabulku s informacemi o herbářové položce). Forma, ve které je herbář zpracován, záleží na věku a možnostech žáků či na bližším určení učitele. U mladších žáků poslouží některý program z kancelářského balíku (např. textový editor či prezentační software), u starších můžeme herbář realizovat jako webové stránky.

Obr. 1 - Příklad herbářové položky. Zdroj vlastní. Foto: Lenka Benediktová
Pro inspiraci je možno žákům ukázat např. tento povedený elektronický herbář či mezinárodní encyklopedii Biolib, která může pomoci s určením některých druhů.